Možná se tu rád někdo podělí o své fotografie zajímavých míst, fauny či flóry nebo "jentak-fotek". Upozorňuji, vše je v amatérské rovině ... žádné foto do "British Journal of Photography" se zde nečeká. Prostě a jasně je to o fotografiích které máte ve svých albech raději než ty ostatní a které vás vždy potěší či na které jste hrdí.
Nahodím čerstvý amatérský úlovek z dnešní "nespavé" a horké noci, foceno okolo 00:30.
ještě to není ono, je to ve stádiu pokusu ... světelný smog mě trápí ... musím pryč od lidských obydlí ..
: Pěkné. Čím fotíš, pochlub se.
Jestli tomuhle říkáš smog, tak to bys měl vidět u nás. A to bydlím na vsi.
OK, výzvu
přijímám...
Tohle jsem nefotil dnes, je to staré právě 1 rok. Z cca 30 km treku kolem Velehradu, který byl naplánován na druhý den. Vraceli jsme se z večeře zpátky do penzionu v mírně povznesené a veskrze "světské" náladě, když se nám naskytl tenhle pohled. Vytáhl jsme foťák a práskl to bez rozvahy, aniž bych se zabýval nějakým nastavováním. Měl jsem ho v té chvíli nastavený na scénu "krajina", ale myslím, že si s tím Nikon Z50 poradil ještě docela snesitelně. Jen lituji, že jsem v té chvíli neměl víc času, chuti a nálady to vyfotit opravdu pořádně. Ten záběr by si to zasloužil.
Já tomu obrázku říkám
Boží milost. Vpravo Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, nalevo od ní na horizontu vykukuje vrch Modla (Barborka) a vlevo od ní Buchlov, se známým hradem, což byly mj. průběžné body na našem plánovaném treku. A i když příliš duchovně založený nejsem, slovy klasika bych o sobě klidně mohl říci, že "jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá," tohle mě dostalo...
Nj, zajímavé, jaký čas expozice jsi použil? Vidím tam i dvě čáry meteorů.
Také nádhera! Co jsou ty vrcholky za lesem? Připomíná to Bezděz.
Bezděz?! Méďo!!!!
Jednak to tam píši a jednak je to foceno na Velehradě, takže k Bezdězu je to možná nějakých 350 km vzdušnou čarou.
Omlouvám se za poněkud přehnanou realci, kterou samozřejmě nemyslím vážně. Jsem turista, ale i rodem severočech, který na všech kopcích tohoto kraje byl už několikrát, takže jsem na to možná poněkud přecitlivělý... Nicméně dobrá inspirace pro zdejší téma, protože kolem Bezdězu jsem nedávno s foťákem také motal...
: Jsem amatér, tudíž klasicky mobilem (S23U) a ten smog (i to málo) mě vážně štve
: Ty "jen-tak" fotky přinášejí ta nejhezčí překvapení, jak atmosférou tak kvalitou.
: 4 minuty, chystám se na 10, tam jsou výsledky o řád výše a ano, padající hvězdy jsou tam také, ani se mi nechtělo domů.
Já vůl uchvácen obrázkem o text jen zavadil .....nevyplatilo se mi to, že.
Příště budu muset zážitek nejdříve vydýchat!
Snad časem najdu i svou povedenou fotku.
: Nádherně ponuré a jak se dívám na ostatní fotografie ani dron nepotřebuješ
Krkonoše, ze Špindlu, přes Špindlerovku na Sněžku, přes Luční pak údolím Bílého Labe zpět. A druhý den přes Medvědín (lanovkou), k prameni Labe, k Sněžným Jámám a přes Labskou pak Labským Dolem zpět. Ze všech fotografií z notoricky známých míst si zvlášť cením tuto jednu...
No, nepotřebuji. Jenže z toho bolí nohy, protože se držím blbé zásady, že na kopec se nejen musí vylézt, ale také k němu dojít. Takže Říp a Hazmburk, to bylo na celý den a přes 40 km.
: Paráda, ta fotka (obzvláště hora) má vlastně význam i jistého "utrpení", neb to asi není právě sranda se tam nahoru jen tak dostat po svých. Sice také rád putuji přírodou, ale má hranice pohybu je kolo a na zádech batoh s dronem
Tak ono to má nádech jistého "sebemrskačství". Zvlášť, když si člověk uvědomí, že z české strany se až na vrchol dá vyjet lanovkou. Z té polské vede lanovka jen pod vrchol, takže zbývá ještě asi 250 výškových metrů. Ale z toho Špindlu je to výškově 1 km a trasa tam a zpět necelých 30 km. A když k tomu ještě připočteš cestu zpět Údolím Bílého Labe, což je poměrně dlouhý a prudký sestup kamenitým terénem, ani se nedivíš, že kolena večer řeknou DOST! A pak někomu třeba ukážeš nadšeně fotku, a on ti řekne: "Hmm, kopec v mlze. A co?" A to se mi stalo...
: Tomu rozumím, bohužel každá fotografie svůj původ tají a víš ho pouze ty (a nyní i my).
Někdy se však povede do záběru dostat vše, bohužel tyto okamžiky bývají neveselého ražení ... smutek, utrpení, zoufalost, bezvýchodnost ... Tam je intenzita děje zobrazeného na fotce maximální i bez příběhu.
Samozřejmě existuje i opak, těch pozitivních jako je bezstarostný smích, radost z okamžiku, nadšení ... je podstatně méně, neb je o dost těžší být v daný čas na tom správném místě.
Ale což, život není jen o vážných či veselých věcech, ale i o věcech zcela ne-obyčejných (z technického hlediska samozřejmě neobyčejných) ...
Takto jsem v roce 2003 pro kolegy fotil rozdíl mezi ATA a SATA. Bylo to k neuvěření jak to bylo malé
Ani nevím čím jsem to tehdy fotil ...
a neslýchaná rychlost stahování v témže roce:
Rád fotím architekturu, včetně té sakrální. Tady je zajímavé, kde je fotografie pořízena. Hodně nerezidentů možná překvapí, v jakém městě tento záběr s názvem
K nebi hleď! vznikl. Pozná to někdo?