[meda]

Nebudu odkazovat na jinou informaci, než na svůj vlastní zážitek.
Již podruhé jsem cestoval autobusem 154 z jeho konečné na stanici metra Praha Strašnická.
Nevím, kolik měsíců zde jezdí elektřinou poháněné vozy s (pro mne) hrdým znakem Škoda, s okřídleným šípem.

Při prvním zážitku jsem si všiml ne zrovna příjemného bzučení a kvílení ze schránky regulátoru před zadní nápravou. Vůz stále voněl novotou a byl čistý s dobrým výhledem.

Při druhém zážitku jsme dorazili až na konečnou 154 Sídliště Libuš s cílem dostat se tramvají 27 do Modřanské restaurace U Radnice.
Praha nemá právě hladké silnice a cesta tedy připomínala hrkání, tlučení a vybrace v letitém autobusu Karosa Š11. Na nový vůz dost překvapivý pocit pro žaludek před obědem. Pochopení, že jsme vsadili na okružní jízdu s asi 30 zastavkami přišlo pozdě.

Rychlost autobusu opět věrně kopírovaly nepříjemné zvuky elektrického regulátoru a nárazy s vibracemi dokonce způsobovaly šok informačnímu panelu, na kterém nepravidelně běhaly široké zelené pruhy přes modrobílý obraz s názvy zastávek.

Nikdy víc. Třetí zážitek v elektrickém autobusu Škoda E’CITY pražské linky 154 nechci už absolvovat.