@meda: Hele, ty se rozhodl, že mi tu knihu vyspoiluješ po částech. 
Ale ano, ta role chaosu, jak klíčového pro některé děje, jejich hodnocení i jeho využití v některých procesech, je často opomíjena. Já jsem původním vzděláním energetik se zaměřením na problemitku elektrikých sítí. Postupně jsem díky druhému studovanému oboru, počítačům, dospěl do pozice někde mezi elektrickými sítěmi a jejich řízením, což mi otevřelo cestu k celé řadě terorií a jejich aplikacím. A tam může být teorie chaosu poměrně důležitá. Používá se pro řízení sítí ve stavech a událostech, zdánlivě náhodných, které se dají popsat jako deterministický chaos. Pomocí teorie chaosu se dá popsat jeho vnitřní struktura i závislost na počátečních podmínkách a pak, na základě znalosti oné struktury a konkrétních počátečních podmínek, definovat další vývoj a na něj pak aplikovat příslušné kroky řízení.
U Sun Tzu to bylo trochu obráceně. On měl daný řád a okrajové podmínky (organizace jeho armády a konečný stav, ke kterému chce dospět) a v tomto rámci vytvářel umělý chaos, který viděl jeho protivník. Ale základní princip byl podobný. V případě energetiky jde existující chaos poznat a využít, v případě generála šlo o to známý chaos vytvořit a ..., také využít.
Obecněji, čínská filosofie i mythologie, stejně jako řada dalších (např. řecká a koneckonců i židovsko křesťanská), chápali chaos jako počáteční stav. My jsme na tom, při aplikaci teorie chaosu a příbuzných témat, trochu jinak. Chaos jsme si zobecnili jako možný stav nějaké partikulární soustavy (např. právě elektrických sítí) a snažíme se ho determinovat a určit jeho vnitřní strukturu. V tomhle se možná oproti předchozím generacím lišíme. Ony většinou usilovaly o konečnou harmonii. Ať už na tomto světě, či na nějakém jiném. My jsme na tohle, tedy alespoň v některých oblastech, rezignovali. Někde jde to poznanou nutnost, protože víme že k absolutní harmonizaci vede buď dlouhá a drahá cesta, na kterou teď v podstatě nemáme čas, síly ani prostředky. Jinde je to lenost, neochota a někde i neznalost a nechopnost těch, kteří by to řešit měli. Takže nezbývá, chceme-li uspět, vzít exitenci chaosu na vědomí, a aplikovat na něj příslušené teorie, a naučit se s ním, poté co ho poznáme, žít v co možná "nejlepším souladu".
Sorry, zase jsme ujel od pouhého like na neúměrně dlouhý text...
Ale ano, ta role chaosu, jak klíčového pro některé děje, jejich hodnocení i jeho využití v některých procesech, je často opomíjena. Já jsem původním vzděláním energetik se zaměřením na problemitku elektrikých sítí. Postupně jsem díky druhému studovanému oboru, počítačům, dospěl do pozice někde mezi elektrickými sítěmi a jejich řízením, což mi otevřelo cestu k celé řadě terorií a jejich aplikacím. A tam může být teorie chaosu poměrně důležitá. Používá se pro řízení sítí ve stavech a událostech, zdánlivě náhodných, které se dají popsat jako deterministický chaos. Pomocí teorie chaosu se dá popsat jeho vnitřní struktura i závislost na počátečních podmínkách a pak, na základě znalosti oné struktury a konkrétních počátečních podmínek, definovat další vývoj a na něj pak aplikovat příslušné kroky řízení.
U Sun Tzu to bylo trochu obráceně. On měl daný řád a okrajové podmínky (organizace jeho armády a konečný stav, ke kterému chce dospět) a v tomto rámci vytvářel umělý chaos, který viděl jeho protivník. Ale základní princip byl podobný. V případě energetiky jde existující chaos poznat a využít, v případě generála šlo o to známý chaos vytvořit a ..., také využít.
Obecněji, čínská filosofie i mythologie, stejně jako řada dalších (např. řecká a koneckonců i židovsko křesťanská), chápali chaos jako počáteční stav. My jsme na tom, při aplikaci teorie chaosu a příbuzných témat, trochu jinak. Chaos jsme si zobecnili jako možný stav nějaké partikulární soustavy (např. právě elektrických sítí) a snažíme se ho determinovat a určit jeho vnitřní strukturu. V tomhle se možná oproti předchozím generacím lišíme. Ony většinou usilovaly o konečnou harmonii. Ať už na tomto světě, či na nějakém jiném. My jsme na tohle, tedy alespoň v některých oblastech, rezignovali. Někde jde to poznanou nutnost, protože víme že k absolutní harmonizaci vede buď dlouhá a drahá cesta, na kterou teď v podstatě nemáme čas, síly ani prostředky. Jinde je to lenost, neochota a někde i neznalost a nechopnost těch, kteří by to řešit měli. Takže nezbývá, chceme-li uspět, vzít exitenci chaosu na vědomí, a aplikovat na něj příslušené teorie, a naučit se s ním, poté co ho poznáme, žít v co možná "nejlepším souladu".
Sorry, zase jsme ujel od pouhého like na neúměrně dlouhý text...