[Rossi D]

Jsou SMR disky tikající bomba ničící data? Western Digital vyšetřuje vysokou poruchovost



  Článek řeší zvýšenou poruchovost pevných disků Western Digital se šindelovým záznamem SMR, zejména řad Red a Blue s kapacitou 2–6 TB. Firmy zabývající se obnovou dat hlásí, že tyto disky nadprůměrně často končí v laboratořích: projevem je typické „klapání“ a nefunkční disk, ale v drtivé většině případů je hardware fyzicky v pořádku. Problém se podle nich skrývá ve firmwaru, konkrétně v logice, která spravuje tabulky mapující logické sektory na fyzické. U SMR disků se tyto tabulky kvůli překrývajícím se stopám aktualizují extrémně často, a při chybné sekvenci událostí může dojít k poškození mapování, které se dál „řetězí“, až disk ztratí přístup k vlastním servisním datům a „umře“. Western Digital potvrdil, že problém vyšetřuje, a tvrdí, že by se měl týkat jen starších 2–6TB SMR modelů, které už se nevyrábějí, případně externích disků s těmito mechanikami uvnitř. Novější SMR disky a modely nad 6 TB nebo s klasickým CMR záznamem by postiženy být neměly. Uživatelům se nicméně doporučuje, aby potenciálně dotčené disky nepoužívali pro důležitá data a vše měli zálohované, protože obnova dat je možná, ale složitá a časově náročná.
 
Kritika: Případ ukazuje, jak rizikové je zavádět komplikovanou technologii typu SMR „masově“ a často bez jasného označení – běžný uživatel si koupí NAS disk s důvěrou v renomovanou značku a teprve zpětně se dozví, že v sobě může nést konstrukční či firmwarovou slabinu. Z tradičnějšího pohledu by výrobce měl otevřeně přiznat konkrétní vadné série, nabídnout jasný záruční i pozáruční program výměny a především mít konzervativnější přístup k nasazování technologií, které zásadně zvyšují komplexitu firmwaru. U úložišť s důležitými daty by měla pořád platit stará pravidla: jednoduchost, prověřené technologie, jasné servisní podmínky a důraz na dlouhodobou spolehlivost – ne honba za maximální kapacitou na plotnu za každou cenu.
 

 

---

Čtyři Američané obvinění z pašování grafických karet Nvidia a superpočítačů HPE do Číny čelí až 200 letům vězení

 Americké ministerstvo spravedlnosti obvinilo čtyři občany USA z ilegálního vývozu vysoce výkonných akcelerátorů Nvidia a superpočítačů HPE do Číny v celkové hodnotě zhruba 3,89 milionu dolarů. Podle obžaloby operaci vedl Brian Curtis Raymond, šéf firmy Bitworks z Alabamy, která legálně nakupovala omezené akcelerátory A100, H100 a H200 i deset superpočítačů HPE, a poté je prodávala firmě Janford Realtor z Floridy, kontrolované Hon Ningem „Mathewem“ Ho. Ta měla přes falešné smlouvy, podvržená exportní prohlášení a přesměrování přes Hongkong, Malajsii a Thajsko tyto stroje vyvážet do Číny, kde je přebíral další člen skupiny. Podle vyšetřovatelů se jim mezi zářím 2023 a listopadem 2025 podařilo propašovat 400 GPU A100 a pokusit se o export 10 superpočítačů s H100 a 50 samostatných H200, přičemž kombinace porušení exportních předpisů a praní špinavých peněz jim teoreticky hrozí tresty v souhrnu až kolem 200 let vězení.
 
Kritika: Případ ukazuje, jak obrovský strategický význam dnes mají špičkové AI GPU – porušení exportních pravidel se v trestní sazbě blíží nejvyšším trestům, přestože jde o „bílý límeček“ bez přímých obětí. Z tradičnějšího pohledu je diskutabilní, zda je hrozba trestů v řádu stovek let přiměřená, zvlášť když v praxi bývají postihy za násilné trestné činy často nižší. Zároveň je otázka, jak efektivní je model, kdy se na jedné straně přísně exemplárně trestají relativně malé pašerácké operace v řádu jednotek milionů dolarů, zatímco velcí globální hráči mohou i při pochybných exportech řešit věc spíše jako regulatorní či civilní problém. Konzervativnější přístup by vyžadoval srozumitelnější, stabilní a předvídatelná pravidla exportu – tak, aby bylo jasně odlišeno skutečně „zrádcovské“ jednání od situací, kdy se podnikatel snaží protlouct džunglí složitých regulací v prostředí globálního obchodu.