[Rossi D]

Český rozhlas posiluje připravenost na krizové vysílání a výpadky proudu



  Český rozhlas posiluje připravenost na krizové vysílání tak, aby dokázal informovat veřejnost i v situacích, kdy vypadne elektřina, internet nebo mobilní sítě, tedy při povodních, pandemiích nebo blackoutech. V budovách rozhlasu je nastaven automatický řetězec záložního napájení: nejprve krátkodobě nastupují UPS, které udrží klíčové technologie v chodu, a na ně plynule navazují dieselagregáty schopné dlouhodobě napájet vysílací pracoviště i technické zázemí. Rozhlas zároveň investuje do vybavení reportérských vozů, bateriové úložiště, ochranné pomůcky a technologie pro přenos dat a vysílání nezávislé na mobilních sítích a ladí organizační procesy a školení zaměstnanců ve spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému. Zpravodajství pracuje se scénáři pro 22 typů mimořádných událostí a je připraveno kdykoli přejít na nepřetržité speciální vysílání; reportéry čeká další výcvik v obsluze nové techniky i v poskytování první pomoci.
 
Kritika: Posilování krizové připravenosti veřejnoprávního rozhlasu je rozumné a v souladu s jeho základní rolí, přesto je v textu patrný typický „technokratický“ důraz na technologie a projekty. Méně už zazní otázka, jak konkrétně se krizové vysílání přiblíží obyčejným lidem mimo velká města – tedy zda se paralelně posiluje i lokální pokrytí, jednoduché návody pro veřejnost a spolupráce s obcemi, které jsou v první linii. Z tradičnějšího pohledu by vedle UPS a dieselagregátů měl být důraz i na úplně základní věci: jasné frekvence pro krizové zprávy, srozumitelné kampaně, aby lidé skutečně měli doma jednoduché bateriové rádio, a poctivý trénink regionálních redakcí. Jinak hrozí, že budeme mít špičkově vybavené budovy a vozy, ale obyčejný posluchač v malé obci nebude v kritické chvíli přesně vědět, kam naladit, co dělat a na co se dá opravdu spolehnout.
 

 

---

EU se chystá zakázat sociální sítě dětem mladším 16 let, které nemají souhlas rodičů

 Evropský parlament schválil (zatím nezávaznou) rezoluci, která vyzývá k zákazu používání sociálních sítí a podobných platforem pro děti a teenagery do 16 let bez souhlasu rodičů. Úplně zakázán by měl být přístup dětem pod 13 let, uživatelé ve věku 13–15 let by mohli na sociální sítě, video-platformy a k AI chatbotům jen s ověřeným souhlasem rodiče či zákonného zástupce. Cílem je reagovat na obavy z negativního vlivu sociálních sítí a návykového designu (nekonečné scrollování, autoplay, lootboxy) na psychiku dětí a sjednotit pravidla napříč EU. Rezoluce sama o sobě ještě neznamená okamžitý zákaz – je to politický signál směrem k Evropské komisi, aby na základě těchto doporučení připravila závaznou legislativu a systém věkového ověřování.
 
Kritika: Myšlenka chránit děti před návykovými sítěmi je pochopitelná, problém je v provedení. Povinné ověřování věku a souhlasu rodičů téměř jistě povede k tlaku na plošné ID-kontroly, zpracování dokladů a další odevzdávání citlivých dat soukromým platformám – tedy k praxi, která je sama o sobě rizikem pro soukromí a bezpečnost. Navíc se tím přenáší hlavní odpovědnost z rodičů a škol na „centrální zákaz z Bruselu“, který se v praxi dá často obejít přes VPN, falešná data nebo zahraniční služby. Z tradičnějšího pohledu by vedle rozumných omezení a jasných pravidel mělo být těžiště v poctivé výchově, digitální gramotnosti a důsledném vymáhání existujících předpisů (dětská reklama, hazardní prvky, nevhodný obsah), ne v dalším velkém evropském experimentu s plošným věkovým ověřováním. Jinak hrozí, že vznikne drahý, těžkopádný systém, který šikovné dítě obejde během jednoho odpoledne, zatímco běžným rodinám a poctivým službám jen přidá další vrstvu papírování a nedůvěry.
 

 

---

Podobnou hru nenajdete. Od lidí vybrala 19 miliard, hraje v ní i Henry Cavill a vývoj trvá už třináct let

 Článek přibližuje Star Citizen jako extrémně ambiciózní sci-fi projekt Chrise Robertse, který se vyvíjí už zhruba třináct let a mezitím od fanoušků vybral přes 900 milionů dolarů (asi 19 miliard korun). Hráčům slibuje obrovský vesmír, kde mohou létat stíhačkou i obřím křižníkem, vystupovat z lodí a volně se pohybovat po planetách a stanicích. Součástí projektu je i singleplayerová odbočka Squadron 42 s hollywoodskými herci – objeví se v ní Henry Cavill, Gillian Anderson, Gary Oldman, Andy Serkis a další. Přes obří rozpočet a roky slibů však plná verze Star Citizenu stále nemá pevné datum vydání; hra funguje v podobě postupně rozšiřovaných modulů a testovacích verzí, za které fanoušci dál platí, často formou nákupu drahých virtuálních lodí.
 
Kritika: Star Citizen je na jednu stranu fascinující ukázka toho, kam až může dojít fanouškovské financování a víra v vizi jednoho autora – na druhou stranu už také varovným příkladem „věčně rozestavěného“ projektu, který žije hlavně z očekávání. Dlouhá léta bez finálního vydání a neustálé přísuny peněz za další a další lodě připomínají spíš nekonečný stavební projekt než klasickou hru. Z tradičnějšího, střízlivějšího pohledu by bylo zdravější nejdřív poctivě dokončit základní produkt v rozumném měřítku a teprve pak stavět další vrstvy – místo nekonečného zvětšování ambicí, které sice láká nové přispěvatele, ale zároveň nechává ty staré v nejistotě, zda se svého „definitivního“ vesmírného zážitku vůbec někdy dočkají.