[Rossi D]

Netflix naštval uživatele: na novějších zařízeních zakázal přehrávání na televizi pomocí Chromecastu



  Netflix v tichosti vypnul podporu přehrávání přes Chromecast na většině novějších zařízení. Uživatelé, kteří byli zvyklí pustit si Netflix na mobilu či tabletu a jedním tlačítkem ho „odhodit“ na televizi, nově v aplikaci tlačítko Cast vůbec nevidí. Oficiální nápověda říká, že Netflix už nepodporuje přehrávání z mobilního zařízení na většinu televizí a streamovacích krabiček a že se má používat dálkový ovladač a nativní aplikace v televizi. Výjimkou zůstávají jen starší Chromecasty bez dálkového ovladače a některé starší TV s podporou Google Cast, kde sdílení z mobilu zatím funguje dál. Letos už přitom Netflix stejnou funkci omezil u levného tarifu s reklamami, což se ještě dalo vysvětlit snahou bránit blokování reklam, nyní ale zákaz dopadá i na plně platící předplatitele.
 
Kritika: Z uživatelského hlediska jde o zbytečné a těžko obhajitelné omezení komfortu, lidé si zvykli ovládat Netflix z mobilu a technicky tomu nic nebránilo. Z konzervativnějšího pohledu to vypadá jako další příklad „uzavírání“ platforem: místo jednoduchého standardu typu Chromecast se tlačí používání proprietární aplikace v televizi, často pomalejší, méně přehledné a závislé na tom, jestli výrobce TV vůbec ještě vydává aktualizace. Platící zákazník tak přichází o funkci, kterou léta měl, aniž by dostal jasné vysvětlení nebo náhradu což je přesný opak poctivého, stabilního vztahu se službou, kterou si člověk dlouhodobě předplácí.
 

---

Britští důchodci vytápí pomocí počítačů Raspberry Pi - a platí jen tisícovku měsíčně

 Britští manželé Bridgesovi si nechali do zahradního domku nainstalovat zařízení HeatHub od firmy Thermify, skříň velikosti tepelného čerpadla, uvnitř přes pět set minipočítačů podobných Raspberry Pi. Ty při výpočtech produkují teplo, které se přes olej a výměník převádí do systému teplé vody a vytápí jejich dvoupokojový bungalov. Elektřinu pro „datové centrum“ platí sama Thermify, protože na těchto počítačích provozuje výpočetní úlohy pro své zákazníky; manželé tak místo původních cca 10 tisíc korun měsíčně za topení platí jen něco přes tisíc. Jde o pilotní projekt SHIELD pro nízkopříjmové domácnosti, který má běžet do roku 2028 a v další fázi má podobnou technologii využívat několik stovek sociálních bytů, kde nájemníci budou platit jen malý paušál.
 
Kritika: Využití odpadního tepla z výpočetní techniky dává smysl a navazuje na osvědčenou tradici „nic neplýtvat“, ale příběh působí skoro jako reklama na další závislost na dotovaných projektech a speciálních tarifech. Reálně jde o složitý systém, který se nehodí pro kutilské kopírování a je plně v režii konkrétní firmy, pokud se obchodní model nebo dotace zadrhnou, uživatelům nezbude než se vrátit k běžnému topení. Z konzervativnějšího pohledu je takový projekt zajímavým doplňkem, ne univerzálním řešením: dlouhodobou jistotu pro důchodce i rodiny stále dávají spíš jednoduché, ověřené způsoby vytápění, které nejsou závislé na „magickém“ datovém centru na zahradě a obchodních plánech jedné energeticko-IT firmy.
 

 

---

Datové schránky se budou stěhovat a projdou redesignem

 Datové schránky se mají v prvním čtvrtletí 2026 „přestěhovat“ pod státní doménu gov.cz, nová adresa bude datovka.gov.cz. Dosavadní mojedatovaschranka.cz má ještě nějakou dobu fungovat souběžně. Současně se chystá redesign webového klienta datových schránek – nový vzhled, lepší vyhledávání, úpravy ovládání, realizace se plánuje také na rok 2026. Proběhly i dílčí změny: datovky umí vydat osvědčení o digitálním úkonu, mobilní klíč eGovernmentu lze nově aktivovat i se zahraničním telefonním číslem a ve vyhlášce má přibýt formát DDD pro výstupy z tachografů.
 
DIA připravuje větší balík úprav, které ale vyžadují změnu zákona: řešení terminologického zmatku mezi „datovou zprávou“ a jejími přílohami, možné prodloužení úložní doby datových zpráv (spíše směrem k modelu „podle kapacity“ úložiště, cíl okolo roku 2028), zjednodušení typů datových schránek (diskuse „1 IČO = 1 schránka“, případně sloučení FO a PFO) a možnost, aby si jednotlivé schránky samy stanovovaly maximální velikost přijímaných zpráv a u části příloh i povolené/nepovolené formáty. Dlouhodobým tématem je bezpečnější přihlašování: většina uživatelů se stále hlásí jen jménem a heslem, DIA proto chce víc tlačit vícefaktorové přihlášení a zvažuje i myšlenku využít datové schránky jako další prostředek elektronické identifikace. Diskutovalo se také o úpravách „fikce podpisu“ a o nové variantě doručování „výhradně do vlastních rukou adresáta“, tyto návrhy ale zatím nenašly shodu.
 
Kritika: Na papíře to vypadá jako vstřícný balík modernizací, ale z uživatelského hlediska je tu několik „ale“. Stálé stěhování na nové adresy, rebrand a redesign mohou běžné uživatele spíš mást , u základní státní služby by přitom byla cennější především dlouhodobá stabilita rozhraní a pravidel. Mnoho změn směřuje k větší složitosti (různé limity velikostí a formátů podle schránek, další typy nastavení), místo aby se systém co nejvíc zjednodušil a sjednotil. Zásadní problémy, jako extrémně krátká úložní doba 90 dní a roky tolerované přihlašování jen heslem, se reálně posouvají až někam k roku 2028 což je z pohledu uživatele nepochopitelně pomalé tempo u nástroje, přes který se dělají právně závazné úkony. A myšlenka udělat z datových schránek dalšího „poskytovatele identity“ budí obavu, že se na už tak složitý systém navěsí další role, místo aby se poctivě doladily základní funkce: spolehlivé doručování, jasné logy, rozumná archivace a jednoduché, bezpečné používání i pro člověka, který nechce každé dva roky studovat nová pravidla a redesigny.
 

 

---

Po loňsku krok zpátky: E-shopy našly způsob, jak obcházet pravidla o výpočtu slev. ČOI má však jasno

 Hlídač shopů zjistil, že řada českých e-shopů při letošním Black Friday uměle navyšovala deklarované slevy pomocí „veřejných“ slevových kuponů typu Sleva2025. Před akcí zboží zlevňovaly právě těmito kupony viditelnými přímo na stránce produktu, ale při výpočtu „nejnižší ceny za posledních 30 dní“ je pak nezapočítaly, takže sleva vypadala větší, než ve skutečnosti byla. Tuto praktiku měl dle analýzy používat i největší hráč Alza (u desítek procent zboží v kampani), stejně jako Notino, Mironet nebo Grizly. Naproti tomu třeba Pilulka začala veřejné kupony do třicetidenní minimální ceny započítávat a Knihy Dobrovský měly slevy v souladu s historií cen. Česká obchodní inspekce výslovně říká, že jakýkoli veřejný kupon zobrazený u produktu a dostupný všem musí do výpočtu nejnižší ceny vstupovat; naopak čistě věrnostní a personalizované kódy se nezohledňují. Některé e-shopy výklad ČOI zpochybňují a tvrdí, že nejde o závazný výklad, ale jen o názor úřadu. Zahraniční tržiště typu Temu, Shein, Trendyol či AliExpress pravidla pro slevy dlouhodobě prakticky ignorují a s cenami i „doporučenou maloobchodní cenou“ volně manipulují.
 
Kritika: Celá situace ukazuje, jak snadno se z ochranných pravidel pro férové slevy stane jen další hra na čísla. E-shopy formálně dodržují zákon, ale hledají mezery, jak nechat slevová procenta vypadat co nejpůsobivěji a to i u velkých značek, které se rády prezentují jako „ti poctiví“. Z tradičnějšího pohledu je problém dvojí: jednak samotná složitost regulace (třicetidenní minima, různé typy kuponů), která svádí ke kreativním výkladům, jednak kultura „slevového cirkusu“, kdy je normou neustálé akce, Black Friday po celý rok a přepálená procenta. Dokud zákazník přijímá jako samozřejmost, že nic nekupuje za „normální“ cenu, ale jen podle štítku se slevou, budou se obchodníci snažit tabulky ohýbat. Poctivějším řešením by byl menší důraz na marketingové slevy, větší tlak na jasné koncové ceny a jednoduché, srozumitelné informace a důsledné postihy za očividné obcházení pravidel, ať už jde o lokální e-shop, nebo o velké zahraniční tržiště.