[Rossi D]

Propojení mozku a počítače: Neuralink chystá masovou výrobu mozkových implantátů



  Neuralink chce v roce 2026 spustit velkosériovou výrobu mozkových implantátů a současně přejít na téměř plně automatizovaný chirurgický postup. Cílem je zjednodušit operaci, zkrátit ji a snížit rizika, aby se technologie mohla rozšířit k většímu počtu pacientů.
 
Implantát je malé zařízení velikosti mince s velmi tenkými vlákny, která se zavádějí přímo do mozkové tkáně a snímají nervovou aktivitu. Signály se bezdrátově přenesou do počítače, který je převádí na ovládací příkazy. První pacient s implantátem z ledna 2024 díky tomu ovládá počítač myšlenkami, například kurzor, psaní i hry, což je zásadní hlavně pro lidi s těžkým postižením.
 
Firma míří zejména na pacienty s těžkou paralýzou, poraněním míchy, Parkinsonovou chorobou a Alzheimerovou nemocí. Uvádí také projekt Blindsight, který má stimulací zrakové kůry pomoci lidem s úplnou slepotou, přičemž první klinické testy se mají rozběhnout v roce 2026. V září 2025 mělo implantát celkem 12 lidí, kteří ho používali k ovládání digitálních i fyzických nástrojů.
 
Změna v chirurgii má spočívat mimo jiné v tom, že vlákna mají procházet tvrdou plenou bez nutnosti ji odstraňovat. Operaci zajišťuje robot, protože vlákna jsou příliš jemná pro ruční zavádění, a popisuje se i využití více kamerových systémů a optických metod pro přesnost zákroku. Neuralink už dříve začal nabírat výrobní techniky a naznačuje cíl dostat se do konce roku 2026 na více než tisíc pacientů. Zmiňuje se také financování ve stovkách milionů dolarů a dlouhodobý odhad ceny zákroku i samotného implantátu. 
 
Regulační stránka byla podle článku komplikovaná. Americký regulátor měl původně žádost zamítnout kvůli bezpečnostním obavám, později firma získala povolení k testům na lidech. Neuralink uvádí, že během testování nedošlo k závažným nežádoucím účinkům a že zachování neuronů dosáhlo vysoké hodnoty. Současně se připomíná konkurence, například Synchron s méně invazivním zaváděním přes cévy, a také neinvazivní přístupy s externími elektrodami.
 
Kritika: Přechod k masové výrobě a automatizaci zní lákavě, ale u zásahu do mozku je důležitější prokázaná bezpečnost a dlouhodobá spolehlivost než rychlost škálování.
Když se operace zjednoduší, poroste tlak na širší nasazení, a tím i riziko, že se do praxe dostanou případy, které vyžadují mnohem opatrnější výběr pacientů a přísnější dohled.
Správná cesta má být pomalá a disciplinovaná, s jasnými klinickými výsledky, transparentními pravidly a důrazem na to, aby technologie sloužila medicíně, ne marketingu.
 

 

---

Vědci vyvinuli neuromorfickou „elektronickou kůži“, která humanoidním robotům umožňuje vnímat bolestivé reflexy

 Výzkumníci z City University of Hong Kong vyvinuli neuromorfní elektronickou kůži pro roboty, která se snaží napodobit lidský nervový systém. Kůže převádí tlak na impulzy podobné nervovým signálům a umí rozlišit jemný dotek od síly, která už odpovídá bolesti.
 
Klíčová novinka je „reflex“ bez čekání na centrální výpočet. Při běžném kontaktu posílá kůže signály do hlavního řídicího systému, ale když tlak překročí nastavený práh bolesti, spustí rychlou ochrannou reakci přímo do motorů, takže robot ucukne podobně jako člověk při reflexním stažení ruky.
 
Systém zároveň sleduje vlastní stav. Každý senzor má vysílat pravidelný kontrolní signál a když se část kůže poškodí nebo prořízne, signál se přeruší a robot ví, kde je problém. Poškozené segmenty mají být řešené modulárně tak, že se „odcvaknou“ a díky magnetickému uchycení se vymění během chvíle.
 
Kritika: „Bolest“ je v tomto pojetí hlavně prahová hodnota tlaku, takže bez dobré kalibrace pro různé materiály a situace hrozí falešné poplachy a naopak přehlédnutí rizika. Reflexní obejití centrálního řízení je rychlé, ale musí být extrémně bezpečné a předvídatelné, protože špatně vyvolaný úhyb může být v blízkosti lidí stejně nebezpečný jako náraz. Modulární výměna je praktická, jenže v reálném provozu rozhodne odolnost spojů, dlouhodobá stabilita měření a to, zda se údržba nezvrhne v časté „přepatchování“ místo spolehlivé práce.
 

 

---

Společnost Nvidia přiznala, že éra univerzálních grafických procesorů končí.

 Text tvrdí, že éra „jedna univerzální GPU pro všechno“ končí, protože inference se prakticky štěpí na dvě odlišné práce. První část je prefill, tedy načtení dlouhého promptu a kontextu, kde jde hlavně o hrubý výpočet a maticové operace. Druhá část je decode, tedy generování token po tokenu, kde začne rozhodovat propustnost paměti a rychlost přesunu dat, jinak se model „zakoktá“ bez ohledu na výkon výpočetních jednotek. Podle článku právě tohle vysvětluje, proč Nvidia sází na dohodu s Groq a proč se prosazuje „rozpojená“ inference architektura, kde se úlohy směrují na různé typy křemíku.
 
Groq staví silnou stránku na SRAM paměti přímo u logiky čipu, takže umí velmi rychle pracovat se stavem a s nízkou latencí, což je důležité pro interaktivní použití, robotiku, hlasové aplikace, zařízení na okraji sítě a obecně menší modely. Článek zdůrazňuje, že současně roste trend destilace, tedy zmenšování velkých modelů do efektivnějších variant, které takový typ inferencí dobře využijí. Nvidia naopak míří s vlastními novými návrhy na extrémně velká kontextová okna a hledá levnější cestu k obrovské kapacitě paměti, protože samotná rychlá paměť typu HBM je drahá a limitovaná.
 
Další tlak přichází ze softwaru a z agentů. Text zmiňuje, že některé firmy dokážou provozovat své modely napříč různými akcelerátory, takže se snižuje závislost na jedné platformě. A u agentů roste význam „state“, tedy schopnosti držet si krátkodobou paměť v podobě KV cache, protože v praxi může být poměr vstupních tokenů ku výstupním velmi vysoký a ztráta cache znamená drahé přepočítávání. Pointa pro rok 2026 je, že „GPU strategie“ už není jen nákup, ale routování, tedy vědomé rozdělení úloh podle toho, kde dává smysl výkon, latence a paměť.
 
Kritika: Článek je silný v popisu technické reality prefill a decode, ale má sklon vyvozovat z toho konec univerzálních GPU rychleji, než jak se reálně mění praxe ve firmách, kde pořád vítězí jednoduchost a sjednocený provoz. SRAM a specializované čipy jsou přesvědčivé pro nízkou latenci, jenže náklady, integrace a dostupnost bývají to, co tyhle architektury dlouho brzdí, a teprve pak se ukáže, co je skutečně udržitelné. A pokud se svět rozdělí na stále více „správných akcelerátorů“, hrozí návrat starého problému, roztříštěnost, složitější správa, těžší ladění a vyšší závislost na několika velkých dodavatelích.