[meda]

@Rossi D: @JiRo: Přidám se popisem mých zkušeností a pocitů. V raném mládí jsem se nejdříve dostal k dílům Ludvíka Součka. Po počátečním nadšení nastoupil pocit nedůvěry až nepříjemné manipulace. Způsob reportáže překročil (pro mne v tom věku) hranici Sci-Fi nebo Fantasy do prostředí literatury faktu.

Cesta slepých ptáků, Runa Rider. Ten styl mi prostě vadil. Ve druhé knize už jsem cítil svůj odpor a zbytečnost textu.
Velké otazníky už jsem bral jako velmi zajímavé.

Erich von Däniken už tohle nevyvolal. Knihy se snažily o výklad skutečných nálezů a také jsem zvědavě nahlédl do neznámých lokalit. Diskusemi s kamarády o informacích z jiných zdrojů jsme dospěli k náhledu, že je to šejdíř, mystik a lhář. A jistě úspěšný obchodník s iluzí a zábavou, která neublíží tolik, jako dnešní "věda na Youtube".

Ludvík Souček, jako postava detektivního příběhu Denár v dívčí dlani od Václava Erbena, se stal "Broučkem". V knize.