[Rossi D]

Kler

 Klérus
 Kler
Drama

Polsko, 2018, 132 min 78%

Režie: Wojciech Smarzowski
Scénář: Wojciech Smarzowski, Wojciech Rzehak
Kamera: Tomasz Madejski
Hudba: Mikołaj Trzaska
Hrají: Janusz Gajos, Arkadiusz Jakubik, Robert Więckiewicz, Jacek Braciak, Joanna Kulig, Katarzyna Herman, Mateusz Więcławek, Izabela Kuna, Iwona Bielska, Miroslaw Haniszewski, Bartosz Bielenia, Michał Gadomski, Rafał Mohr, Robert Wabich, Henryk Talar, Mariusz Zaniewski, Adrian Zaremba, Helena Sujecka, Kamil Panas, Roman Skorovskiy

 Citace: Tragické udalosti spred pár rokov spojili osud troch katolíckych kňazov. Odvtedy sa každoročne stretávajú, aby si pripomenuli výročie tragédie. Ich motivácia, zážitky a skúsenosti slúžiť cirkvi sú diametrálne odlišné, avšak čoskoro každý z nich bude musieť čeliť ďalším životným skúškam. Nový film režiséra Wojciecha Smarzowskiho sa stal hneď po uvedení jedným z najnavštevovanejších filmov v poľskej distribúcii, kontroverzným zobrazením cirkvi a jej praktík a rozdelil národ na dva tábory.(Febiofest)

tchempi 
Sex, chlast, krucifix. Výborně natočené a luxusně zahrané drama, ve kterém hraje svou roli i česká potratní klinika (a české kostely, film se natáčel mj. v Orlové na Karvinsku). Jen netuším, komu je film určen. Že je církev prohnilá od malých farností až po arcibiskupství (potažmo papežský stolec) my, bezvěrci, dávno víme. No a pánbíčkáři ji stejně budou dál omlouvat slovy (mottem filmu): Církev je svatá, ale tvoří ji lidé hříšní.

liborek_ 
Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají.