[Rossi D]

Dívka v pavoučí síti

 The Girl in the Spider's Web
 The Girl in the Spider's Web: A New Dragon Tattoo Story
Krimi / Drama / Thriller

USA, 2018, 111 min 63% (za mne 75%)

Režie: Fede Alvarez
Předloha: David Lagercrantz (kniha)
Scénář: Steven Knight, Fede Alvarez, Jay Basu
Kamera: Pedro Luque
Hudba: Roque Baños
Hrají: Claire Foy, Sylvia Hoeks, Lakeith Stanfield, Sverrir Gudnason, Stephen Merchant, Vicky Krieps, Synnøve Macody Lund, Cameron Britton, Mikael Persbrandt, Volker Bruch, Claes Bang, Carlotta von Falkenhayn, Alexander Yassin, Johan Eriksson, Hendrik Heutmann

 Citace: Lisbeth Salanderová, kultovní postava a hlavní protagonistka slavné knižní série “Milénium“ Stiega Larssona, se vrátí na plátno jako Dívka v pavoučí síti v první adaptaci nedávno vydaného úspěšného bestselleru Davida Lagercrantze. Držitelka Zlatého Glóbu Claire Foy, hvězda seriálu The Crown, hraje svéráznou ochránkyni práv v režii Fede Alvareze, známého průlomovým thrillerem Smrt ve tmě z roku 2016.(Falcon)

EvilPhoEniX 
Fede Alvarez režisér remaku Evil Dead a thrilleru Don´t Breath si vyzkoušel akční polohu známé knižní předlohy a byl bych sice štastňější, kdyby se držel hororu, ale špionážním akčním thrillerům ostudu však nedělá. Claire Foy jako Lisbeth Salander mi sedla a v akci je nečekaně šikovná, příběhově film až tak nepřekvapí byť pár dějových zvratů se zde najde, ale žádný vyloženě nevezme dech a samotná akce je velmi podařená, především originální sniper finále obohacené prvky, které jsem tuším doposuď neviděl. Potěší i kontaktní souboje. Není to tak dobré jako Švédská trilogie či Fincherova verze, flm v kině však neurazil a kdo má chuť na špionážní akční jednohubku zklamaný by být vyloženě neměl. Vizuálně i režijně zvládnuto na jedničku. 70%

Matty 
Kdybych neměl slabost pro Lisbeth Salander a Claire Foy (a ostudně nevyužitou Vicky Krieps), hodnotím přísněji. Nevadí mi, že tvůrci Lisbeth definitivně proměnili v komiksovou superhrdinku, která si rány ošetřuje vteřinovým lepidlem, na povzbuzení šňupe rozdrcené tabletky amfetaminu, dokáže se přemísťovat z místa na místo bleskovou rychlostí a k nahackování NSA potřebuje míň času, než kolik běžnému smrtelníkovi zabere uvaření kafe (k tomu směřovala už Larssonova trilogie). Problém je, jak fušersky této proměně uzpůsobili zápletku podstatně vrstevnatější, více perspektiv zohledňující (a střídající) předlohy a způsob vyprávění. Události jsou na sebe napojovány strašně ledabyle a repetitivně, podle stále stejného vzorce (někdo se někoho pokusí unést/zabít, dotyčný je dopaden/unikne a znovu dokola). Postavy se přes náznaky psychologizace (Lisbethino trauma kvůli sestřině zradě) chovají jako v tuctovém akčním filmu a jejich hloupá rozhodnutí pro ně příliš často nejsou fatální jen díky šťastným náhodám a magicky bezchybnému načasování. Vizuální styl, vycházející ze scandi noiru a punkové a S/M estetiky, jen kopíruje Finchera a Alvarez mnohem víc než pomalých odhalujících záběrů (jako je ten první po „bondovských“ úvodních titulcích), které vyvolávají neklid a nepříjemné pocity, využívá rychlého nepřehledného střihu, který veškerou atmosféru pohřbívá. Nejvíc „doma“ je režisér zjevně během scén s prvky body hororu, které jediné nejsou stejně bolestivě generické a zaměnitelné jako zbytek. Claire Foy v roli Lisbeth Salander rád uvidím znovu, ale ne ve filmu, který ze všeho nejvíc připomíná feministickou odpověď na Zastav a nepřežiješ. 55%