[Rossi D]

Nechte ho jít: Trailer představuje brutální thriller s Kevinem Costnerem

 "Rodiče" Supermana se pokusí zachránit nešťastného vnuka.
 

---

Dům života
76%
 Life as a House
Drama / Komedie
USA, 2001, 125 min
Režie: Irwin Winkler
Scénář: Mark Andrus
Kamera: Vilmos Zsigmond
Hudba: Mark Isham
Hrají: Kevin Kline, Kristin Scott Thomas, Hayden Christensen, Jena Malone, Mary Steenburgen, Mike Weinberg, Scotty Leavenworth, Ian Somerhalder, Jamey Sheridan, Scott Bakula, Sandra Nelson, Sam Robards, John Pankow, Barry Primus, Jon Foster, Anne Betancourt, Hillary Tuck, Charles Winkler, Owen Kline, William Russ, Claire Yarlett

 Architekt George Monroe si po léta hýčká jeden z velkých amerických snů chce si postavit vlastní dům na útesu nad mořem. Jenže jeho realizaci neustále odkládá a postupem času se zdá, že jej nikdy nedokáže uskutečnit - jeho manželství končí rozvodem, rodina se od něho odvrací, ztrácí přátele a nakonec i sám sebe. A tak mu nezbývá, než se na onen útes skutečně uchýlit a začít se stavbou. Jeho sousedé si myslí, že se zbláznil, jeho dospívající syn pro tátu nehodlá hnout prstem a bývalá žena, která kdysi dům snů chtěla, se mu citově zcela vzdálila. George začíná úplně sám, ale postupně se k němu přidává parta nadšenců a to, co původně bylo jen nesplněný Monroeův sen, se pro všechny stane něčím mnohem silnějším.(oficiální text distributora)



     
 

---

Kavkazský zajatec
83%
 Kavkazskij plennik
 Кавказский пленник
 Kavkazskiy plennik
Drama / Válečný
Rusko, 1996, 98 min
Režie: Sergej Bodrov
Předloha: Lev Nikolajevič Tolstoj (kniha)
Scénář: Sergej Bodrov, Arif Alijev, Boris Giller
Kamera: Pavel Timofejevič Lebešev
Hrají: Oleg Meňšikov, Sergej Bodrov Jr., Susanna Mechralijeva, Džemal Sicharulidze, Valentina Fedotova, Alexandr Burejev, Pavel Timofejevič Lebešev, Alexej Žarkov, Evdokija Višňakova

 V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.

Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.

V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).

Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš(Letní filmová škola)​​​​​​​