25.8.2018, 12:59
Hmm, sociální téma... To jsme opravdu pokročili. Ale přidám se. Zažil jsme v poslední době obojí. Jak vesnici (či spíše oddělenou čtvrť většího města) tak město (Prahu). Nyní tedy žiji díky okolnostem v hlavním městě a musím se přiznat, že jsem celkem překvapen. Něco jako vesnická pospolitost se dá najít i zde. @hansolo píše dát si "doma pivko ve své oblíbené hospůdce" a vězte, že i v Praze je takových hospůdek velmi mnoho. V každé čtvrti, na každém rohu, se štamgasty, mladými, starými, s kulečníkem, kde pokecáte, seženete telefon na řemeslníka nebo se pohádáte kvůli fotbalu nebo politice. A stejné je to s tím, jak píše @Rossi D. Bydlím v moderním velkém bytovém domě, s podzemními garážemi a je to svým způsobem taková malá vesnice. Lidi se tu zdraví, ve výtahu prohodí pár slov, v garáži za vámi přijde soused, že by potřeboval půjčit nějaké nářadí. A i tady jsou samozřejmé lidé (mladí i staří) co nepozdraví, ale i tady je to spíše výjimka než pravidlo. A není to proto, že si myslí, že jsou něco víc. Spíše proto, že je to prostě nikdo nenaučil.
Nesnáším dělení na město a vesnici, i když je mi jasné, že rozdíly v životě v jednom či druhém jsou. Samozřejmě, vždycky tady bylo to známé "vidláci" a "měšťáci", ale většinou to nebylo nikdy míněno příliš vážně. Dnes se řadě lidí hodí, aby mezi městem a vesnicí existovala zeď nebo spíše příkop, protože toho dokážou moc dobře využít. Zejména v politice.
I když žiji ve městě, tak v něm hledám (a nacházím) to, co je typické pro vesnici. A když jdu například do hospody, zvolím raději hospůdku s dobře ošetřovaným pivem blízko domova, než nějaký známý lokál někde v centru. A když už to vyjde tak, že jdu do hospody někde v centru, většinou proto, že se tam sejdeme s kamarády z různých části města a chceme, aby to všichni měli domů stejně daleko, tak si pečlivě vybíráme. Jako studenti jsme například chodili na Malé Straně Ke kocourovi. Dneska už bych tam nepáchl. Udělali z toho turistický skanzen a ani to pivo tam nestojí za nic. Ale stačí pár kroků kousek za poslaneckou sněmovnu a jste U Hrocha, hospodě jak ze 70. let minulého století, s jednou z nejlepších Plzní v Praze.
Nesnáším dělení na město a vesnici, i když je mi jasné, že rozdíly v životě v jednom či druhém jsou. Samozřejmě, vždycky tady bylo to známé "vidláci" a "měšťáci", ale většinou to nebylo nikdy míněno příliš vážně. Dnes se řadě lidí hodí, aby mezi městem a vesnicí existovala zeď nebo spíše příkop, protože toho dokážou moc dobře využít. Zejména v politice.
I když žiji ve městě, tak v něm hledám (a nacházím) to, co je typické pro vesnici. A když jdu například do hospody, zvolím raději hospůdku s dobře ošetřovaným pivem blízko domova, než nějaký známý lokál někde v centru. A když už to vyjde tak, že jdu do hospody někde v centru, většinou proto, že se tam sejdeme s kamarády z různých části města a chceme, aby to všichni měli domů stejně daleko, tak si pečlivě vybíráme. Jako studenti jsme například chodili na Malé Straně Ke kocourovi. Dneska už bych tam nepáchl. Udělali z toho turistický skanzen a ani to pivo tam nestojí za nic. Ale stačí pár kroků kousek za poslaneckou sněmovnu a jste U Hrocha, hospodě jak ze 70. let minulého století, s jednou z nejlepších Plzní v Praze.