@
meda: No jasně, k tomuhle rozčarování v případě znalosti něčeho (lokace, chování osob, nějakého odborného tématu) dochází dost často. Člověk se ale nad to musí povznést, jinak si to neužije. V případě děl Dana Browna nejde o literaturu faktu, ale o beletrii v žánru fiction a často i alternate history. Takže tak trochu není na místě, když od něj bereme ten žánr, mít mu za zlé, že úplně 100% nezvládl, či spíše neřešil, ne úplně podstatná lokální témata. Navíc, píše pro celý svět, takže aby vyhověl nám, kteří ty reálie, ve kterých se příběh odehrává, žijeme, tak to by ho asi stálo daleko více úsilí, času a nákladů, které by se mu, jen aby vyhověl českých čtenářům, nevyplatily.
Ono je tohle dost časté. Zažil jsme to na vlastní oči, když jsme jako student chodil na natáčení jako komparsista. Vyprávěl mi to táta, když u nich v laboratoři natáčeli známý český film, že tam rekvizitáři přinesly jakési přístroje, které tam neměly co dělat, a když je na to inicicitivně upozornil, jen pokrčili rameny, se slovy, že je tam "rejža" chce, že to vypadá zajímavě. A diskutovalo se hodně při různých filmech natáčených v Praze, například o tom, že tramvaj s nějakým číslem, která se v nějakém filmu mihla jak projíždí ulicí při přepálené akční scéně, by přeci ve skutečnosti tudy jet vůbec nemohla. Ale ty o tom vlastně píšeš s pochopením taky, když si kladeš otázku, co asi Infernu říkají Florenťané. Tak to prostě je a bude, tím více a častěji, čím budou příběhy složitější, komplikovanější a sofistikovanější, a hlavně, tedy pokud jde o film, jaký rozpočet budou mít na natáčení v lokacích, postprodukci a cgi. Vidět to bylo např. v Baleríně, kdy byly záběry z Prahy, ale kde byla jedna z pražských ulici doplněna o část, kterou tam přidali pomocí cgi, nebo kde herci při honičce začali v pražských ulicích, a pak pokračovali, dějově stále ještě v Praze, ale v lokaci už v Budapešti. Takže když se to dělá takto s lokacemi nebo rekvizitami, proč by se to nemohlo dělat s lidmi, jejich chováním a dalšími aspekty. To by tady Dan Brown musel žít s námi velmi dlouho, aby tohle dokázal v příběhu popsat dokonale a bez chyby.
A ještě k
"Postavy ploše jednají ve vyhrazeném určení, ale hlavní postavy podprahově semitského původu navíc geniálně myslí." Ony se většinou ty Brownovy příběhy, a tenhle asi nebude jiný, týkají primárně historicko-uměleckého kontextu, takže pokud zrovna nejde o hlavní postavy, tak jsou i z hlediska děje a celkové vyznění a taky vlivu na kostru příběhu, okrajové, takže neztrácí čas a energie se jimi příliš . Takové to, jako když člověk například maluje, obraz, tak se detailně věnuje tomu, co je v popředí, a to pozadí nějak zašumluje. Jo a pobavilo mě to "
podprahově semitského původu navíc geniálně myslí." Nebudu v tom hledat žádný špatný úmysl, ale odpovím v podobném duchu. Jak by ne, když například 22 % držitelů Nobelových cen jsou židé. Navíc, co si budeme povídat, hodně lidí Prahu vnímá i skrze historicky silnou židovskou komunitu a její vliv a význam jak v evropském tak i celosvětovém kontextu. Od Rabi Löwa až po France Kafku. Takže to tam Dan Brown možná chtěl dostat i tímto způsobem.
Jo a k tomu stylu čtení. Tohle je taky složité a díky Tobě jsme si uvědomil, že já také nemám příliš rád, když umělec místo, aby jen četl, případně maximálně jemně tónem hlasu odlišoval některé specifické části (např. přímou řeč nebo nějaké specifické - expresivní, intimní, atd. - části děje), tak z pouhého čtění dělá téměř dramatizaci. Chce to prostě najít míru. A v tomto případě platí, tedy alespoň pro mne, čím méně, tím lépe.
Jinak mě tvůj příspěvek příjemně naladil. Já teď na čtění takové literatury nemám příliš chuti, tak jsem dal alespoň dceři tip na vánoční dárek pro mne. Doma mám zatím všechny Brownovy knihy, co u nás vyšly, a to v klasické (papírové) formě, takže bych rád měl i tu zatím poslední. Takž si ji přečtu nejdříve až někdy v lednu.