01.10.2025, 9:25
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 01.10.2025, 9:55 uživatelem JiRo.
Důvod úpravy: Překlepy
)
@meda: Jo, dobrá úvaha. Ale myslím si, že téma židovství je v současnosti poměrně složité na to, aby ho nějaké strany v předvolebním boji použily. Jakékoliv téma, zejména má-li být použito některými stranami, "však víme kterými", musí být jednoduché. A klidně to napíšu, až primitivní. Téma dávající na výběr mezi + a -, černou a bílou, Losnou nebo Mažňákem. Aby ho ta potenciální voličská základna, pohybující se na odpovídající části gaussovy křivky, přijala za své a tak nějak, v rámci svých možností, pochopila. A tím židovství, dnes tak úzce spojené se státem Izrael, není.
Já se o ně, tedy o židovství i Izrael, zajímám už od nepaměti. Taky a asi zejména proto, že moje babička byla židovka. Nejsem ale židem v tom historickém slova smyslu, protože to byla babička mého otce. Ale cítím se jím, tedy alespoň a vnitřně, být také, vícméně právě z té jedné čtvrtiny. Z dalších čtvrtin jsem ale katolíkem, evangelíkem a ateistou, protože tak byli rozděleni mí čtyři prarodiče. A i přesto, že mám tedy k židovství jakkoliv blízko, mám v současné době k tomu, co se ve státě Izrael děje, ambivalentní vztah. Stejně jako plno mých přátel a příbuzných (a nejen jich), u nás, kdekoliv po světě, samotný Izrael nevyjímaje.
A podobně je to z židovstvím a s ním spojeným Izraelem v případě jeho případného použití v našem předvolebním boji. Strany, které by ho chtěly, ať už v tom pozitivním či negativní smyslu, použít, by si totiž dnes musely vybrat. Ano, musely, protože tak to v předvolebním boji chodí. Izrael nebo Palestina? Židé nebo muslimové? Jasně, vím, že takhle se to zjednodušit nedá, ale většina lidí to dneska jenom takto bude schopná vnímat. A co si budeme povídat. Většinou právě ti, kteří by něčeho takového byly schopni, tedy použít téma židovství v předvolebním boji, si z takovéto nabídky dnes nevyberou. Proto to téma zůstává nepovšimnuto. Nikdo jim totiž není schopen zaručit, zda by mu to, u jejich voličské základny, stávající či potenciální, pomohlo či naopak uškodilo.
Na druhou stranu chápu, kam tím míříš. Sám jsem už při různých příležitostech, při diskusích, vážných více či méně, kde někdo argumentoval něčím, co si přečetl v knize nebo viděl kině, říkal: "A uvědomuješ si, že ta kniha je beletrie, fikce, že to tedy není literatura faktu?" nebo "Víš, že ten film nebyl dokumentární?" A není to žádná novinka. Napsal už o tom kdysi Mňačko, kde byl v jeho jedné povídce z 50. let minulého století lidmi ostrakizován člověk, který se jmenoval stejně, jako tehdy pro ně záporná postava z jednoho budovatelského filmu. Tedy nic nového pod Sluncem.
Já se o ně, tedy o židovství i Izrael, zajímám už od nepaměti. Taky a asi zejména proto, že moje babička byla židovka. Nejsem ale židem v tom historickém slova smyslu, protože to byla babička mého otce. Ale cítím se jím, tedy alespoň a vnitřně, být také, vícméně právě z té jedné čtvrtiny. Z dalších čtvrtin jsem ale katolíkem, evangelíkem a ateistou, protože tak byli rozděleni mí čtyři prarodiče. A i přesto, že mám tedy k židovství jakkoliv blízko, mám v současné době k tomu, co se ve státě Izrael děje, ambivalentní vztah. Stejně jako plno mých přátel a příbuzných (a nejen jich), u nás, kdekoliv po světě, samotný Izrael nevyjímaje.
A podobně je to z židovstvím a s ním spojeným Izraelem v případě jeho případného použití v našem předvolebním boji. Strany, které by ho chtěly, ať už v tom pozitivním či negativní smyslu, použít, by si totiž dnes musely vybrat. Ano, musely, protože tak to v předvolebním boji chodí. Izrael nebo Palestina? Židé nebo muslimové? Jasně, vím, že takhle se to zjednodušit nedá, ale většina lidí to dneska jenom takto bude schopná vnímat. A co si budeme povídat. Většinou právě ti, kteří by něčeho takového byly schopni, tedy použít téma židovství v předvolebním boji, si z takovéto nabídky dnes nevyberou. Proto to téma zůstává nepovšimnuto. Nikdo jim totiž není schopen zaručit, zda by mu to, u jejich voličské základny, stávající či potenciální, pomohlo či naopak uškodilo.
Na druhou stranu chápu, kam tím míříš. Sám jsem už při různých příležitostech, při diskusích, vážných více či méně, kde někdo argumentoval něčím, co si přečetl v knize nebo viděl kině, říkal: "A uvědomuješ si, že ta kniha je beletrie, fikce, že to tedy není literatura faktu?" nebo "Víš, že ten film nebyl dokumentární?" A není to žádná novinka. Napsal už o tom kdysi Mňačko, kde byl v jeho jedné povídce z 50. let minulého století lidmi ostrakizován člověk, který se jmenoval stejně, jako tehdy pro ně záporná postava z jednoho budovatelského filmu. Tedy nic nového pod Sluncem.