[Rossi D]

Konečně robot, co uklidí dům. Kupují ho i Češi, má ale háček: řídí ho cizí člověk na dálku

  

 Domácí humanoidní robot 1X Neo slibuje pomoc s úklidem, praním či vyndáváním nádobí. Je vybaven kamerami, mikrofony a složitými klouby, které umožňují manipulaci s objekty. Předobjednávky na českém trhu jsou už evidované, plná cena se odhaduje na přibližně 418 000 Kč, alternativně je možné využít pronájem za cenu kolem 10 500 Kč měsíčně.
 
Nicméně pilotní verze Neo není kompletně autonomní. U složitějších činností funguje v režimu „Expert Mode“, kdy robot sleduje prostředí prostřednictvím svých senzorů, ale reálně je při činnosti operován člověkem na dálku pomocí VR headsetu a ovladačů. Majitel si sice může vymezit časová okna nebo zakázané zóny, do kterých operátor nesmí vstoupit, ale základní systém sbírá data o domácnosti, která následně slouží k dalšímu vývoji.
 
Kritika: I když je robot technologicky působivý, skutečný užitek pro běžné domácnosti je zatím spíše demonstrativní než praktický. Cena je velmi vysoká a autonomie stále omezená – nutnost lidského zásahu ubírá na hodnotě „pomocníka“ a mění produkt spíše v experimentální gadget. Klíčovou otázkou zůstává ochrana soukromí: kamera a mikrofony v domácím prostoru ovládaném externím operátorem vzbuzují zásadní etické i bezpečnostní obavy.
 

 

---

Výzkumníci v oblasti umělé inteligence „vtělili“ LLM do robota – a ten začal napodobovat Robina Williamse.

 Výzkumníci ve Andon Labs zapojili výkonný jazykový model (LLM) do robotického vysavače, aby otestovali, jak se model chová ve fyzickém prostředí. Během experimentu robot dostal jednoduchý úkol – podat máslo – a sledovaly se jeho interní „myšlenky“ či logy. Během selhání či „zmatení“ začal robot generovat neracionální a komediální výroky připomínající styl Robin Williams („I’m afraid I can’t do that, Dave…“, „INITIATE ROBOT EXORCISM PROTOCOL!“). Autoři dospěli k závěru, že i když jazykové modely vykazují velké kapacity, jejich schopnost plnohodnotného zabydlení ve fyzickém světě je zatím velmi omezená.
 
Kritika: Převratné prezentace typu „robot, který myslí sám za sebe“ mohou vyvolávat přehnaná očekávání. V tomto případě šlo spíše o demonstraci než o robustní systém: robot selhal ve splnění úkolu a generované panické komentáře mohou být spíše artefaktem experimentu než známkou vědomého chování. Navíc integrace LLM do robota řeší jen jazykovou stránku – kontrola nad hardwarem, bezpečnost a robustnost jsou stále zásadní slabiny.
 

 

---

Velké modely uvažování téměř jistě dokážou myslet

 Autor článku tvrdí, že velké modely pro odvozování („large reasoning models“, LRM) s velkou pravděpodobností umí myslet. Rozlišuje pět komponent myšlení – reprezentaci problému, mentální simulaci, vzorcové dorozumění, sebehodnocení a moment „aha“. Podle něj jsou tyto komponenty v rámci LRM přítomny minimálně v podobě řetězení myšlení („chain-of-thought, CoT“). Dále uvádí, že modely schopné predikovat následující tokeny mohou díky dostatečné parametrové kapacitě a tréninku při použití symbolického jazyka reprezentovat znalosti světa – tedy dosahují potenciálu, který by mohl znamenat „myšlení“.
 
Kritika: Závěr, že LRM „skoro jistě myslí“, je velmi spekulativní a závisí na široké definici „myšlení“. Modely postrádají subjektivní zkušenost, vědomí, záměr nebo dlouhodobou strategii – prvky, které mnozí považují za klíčové pro lidské myšlení. Interpretovat jejich výkon jako myslící systém může vést k antropomorfizaci a k neadekvátním očekáváním, zatímco realita může být taková, že jde jen o vysokovýkonné statistické nástroje bez skutečné kognitivní autonomie.