[Rossi D]

Už žádné šplhání na stožáry ani vrtulníky. Elektrické dráty v Česku hlídá umělá inteligence a drony



  Distribuční firma EG.D ze skupiny E.ON testuje inspekce velmi vysokého napětí pomocí dronů a umělé inteligence, aby nahradila zdlouhavé kontroly v terénu, kdy technici chodí kilometry podél vedení, hledají poškození a někdy musí lézt na stožáry. Dřív se na část kontrol používaly i vrtulníky, jenže to je hlučné a provozně drahé. Nový přístup má být rychlejší a bezpečnější, protože drony doletí i do špatně přístupných míst a pořídí velké množství detailních snímků bez toho, aby člověk riskoval práci ve výšce.
 
Postup funguje tak, že se nejdřív vytvoří digitální model vedení pomocí laserového skenování, z něj vznikne přesný 3D obraz infrastruktury a okolního terénu. Na základě těchto dat dron sám naplánuje bezpečnou trasu, rozpozná klíčové prvky jako izolátory a geometrii stožáru a automaticky určí místa, kde má snímat detail. Příklady využití jsou hlavně rychlé dohledání podezřelých míst po větru a námraze, pravidelné preventivní kontroly dlouhých úseků bez ručního řízení letu a škálování práce tak, že jeden technik dohlíží na více strojů. Nasbírané fotografie pak vyhodnocuje umělá inteligence, kterou technici učí na reálných případech, aby uměla závady rozpoznat a zařadit. Cílem je zkrátit hledání poruch z dnů na hodiny, v testech se uvádí možnost řídit dvě zařízení jedním operátorem a tím výrazně zvýšit efektivitu. Nasazení do běžného provozu se plánuje na příští rok, Česko by v rámci skupiny E.ON bylo po Švédsku a Německu třetí zemí s takto pojatou autonomní inspekcí.
 
Kritika: Technologie zní lákavě, ale pořád jde o kritickou infrastrukturu, kde se chyby neodpouštějí, takže rozhodující bude kvalita dat, spolehlivost detekce a jasně nastavená odpovědnost, když systém něco přehlédne nebo vyhodnotí špatně. Rizikem je i přehnaná víra v automatizaci, protože umělá inteligence se učí z minulých vzorů a v terénu se objevují nové typy poškození, na které nemusí být připravená, proto musí zůstat člověk tím, kdo finálně rozhoduje a nese odpovědnost. A nakonec je tu praktická stránka provozu, počasí, baterie, povolení letů a kybernetická bezpečnost, bez poctivého zvládnutí těchto základů se z moderního nápadu snadno stane jen drahá demonstrace, která v rutinním provozu nepřinese slibovanou úsporu.

---

Společnost Adobe čelí návrhu na hromadnou žalobu, je obviněna ze zneužití autorských děl při výcviku umělé inteligence



  Autorka Elizabeth Lyon podala v Kalifornii návrh hromadné žaloby, ve které tvrdí, že Adobe bez svolení použilo pirátské kopie knih včetně jejích titulů k trénování své řady malých jazykových modelů SlimLM. SlimLM Adobe popisuje jako modely optimalizované pro asistenci s dokumenty na mobilních zařízeních.
 
Jádro sporu stojí na původu tréninkových dat. Žaloba popisuje řetězec, kdy byl SlimPajama vytvořen kopírováním a úpravami datasetu RedPajama který měl zahrnovat Books3, rozsáhlou sbírku knih často spojovanou s neautorizovaným šířením. Lyon tvrdí, že právě tímto zpracováním se její chráněné texty dostaly do trénovacích dat SlimLM. Případ zapadá do širší vlny sporů o trénink generativní AI na chráněných dílech bez licence.
 
Kritika: Na celé věci je nejproblematičtější to, že se z tréninkových datasetů stal dodavatelský řetězec, ve kterém se odpovědnost rozpouští do několika mezistupňů a firma pak může říkat, že “jen použila open source dataset”, i když v něm skončil obsah, který open source není. Pokud se soudy spokojí s tímhle alibismem, bude to motivovat další hráče k obcházení licencí přes přebalené datasety. Současně je ale fér říct, že dokud nevznikne jednoduchý a obecně použitelný licenční model pro texty, budou se tyto spory opakovat, protože tlak na data je u jazykových modelů obrovský a průmysl má tendenci brát si, co není tvrdě hlídané.