[Rossi D]

Ani Microsoft už nemůže zavírat oči: Firma přehodnocuje násilné tlačení AI do Windows



  Microsoft podle interních informací přehodnocuje, jak agresivně tlačí umělou inteligenci do Windows 11, protože odpor uživatelů a celkově negativní nálada kolem systému jsou výrazné. Nejvíc vadí viditelné „Copilot“ prvky, které se objevují i v dříve jednoduchých programech a působí jako zbytečné balastní přilepení.
 
Změna se má týkat hlavně integrace Copilotu do základních aplikací typu Malování a Poznámkový blok. U těch přibyly nové AI funkce, často s požadavkem přihlášení k účtu a někdy i s vazbou na předplatné, což část lidí vnímá jako vnucování a zhoršení jednoduchosti. Microsoft prý zvažuje, že z některých programů AI zase odstraní, případně ji schová do běžných nabídek místo velkých barevných tlačítek, a současně měl pozastavit práci na přidávání Copilotu tam, kde ještě nasazený není.
 
Speciální kapitola je Recall. Interně má být vnímaný jako neúspěch a není vyloučené, že se úplně zruší, nebo projde výrazným přepracováním a třeba i přejmenováním. Problém není jen v nápadu samotném, ale v riziku, že rozsáhlé lokálně ukládané záznamy aktivity mohou být zneužitelné při napadení počítače.
 
Současně ale nejde o ústup od AI jako takové. Omezování se má týkat hlavně viditelných uživatelských prvků, zatímco systémové vrstvy jako Windows AI API, Windows ML, sémantické vyhledávání nebo agentní komponenty mají pokračovat, jen víc „pod kapotou“. Microsoft si prý pro letošek klade za cíl zlepšit kvalitu Windows 11 a také subjektivní dojem z používání, nejen výkonem, ale i celkovou přívětivostí.
 
Kritika: Je rozumné brzdit okázalé tlačení značky Copilot, ale skutečný test bude, zda se zlepší použitelnost a stabilita, ne jen že kosmeticky zmizí tlačítka. Pokud AI funkce zůstanou schované a budou dál vázané na účet a platby, část frustrace se jen přesune jinam. 
 

 

---

Herci versus AI: Krádež není inovace, je ale herectví inovace?

 Článek rozebírá, proč se do odporu proti generativní AI stále víc zapojují i herci a další výkonní umělci. Autor vychází z toho, že generativní modely „nekradou“ doslova hotová díla, ale učí se z veřejně dostupných vzorů podobně jako lidé, a proto podle něj samotné vyřazování části obsahu z tréninku problém systémově nevyřeší. Jako analogii zmiňuje paywally, které měly kdysi „zachránit“ hodnotu obsahu, ale realita dopadla jinak.
 
Zajímavější část textu pak míří na výkonné umělce, tedy na herce, dabéry a obecně lidi, jejichž práce je spojená s hlasem, podobou a interpretací. U nich už nejde jen o styl nebo inspiraci, ale o hranici mezi zneužitím identity konkrétní osoby a vytvořením „nové“ digitální osobnosti, která je jen podobného typu. Článek připomíná, že v praxi se už dnes běžně používají digitální davy a triky, které nahrazují komparz, a naznačuje, že dalším krokem mohou být plně virtuální herci, zejména tam, kde je velká část filmu stejně digitální.
 
Autor také tvrdí, že velká studia mají pro AI herce silné motivace: jsou levnější, studio nad nimi drží plnou kontrolu, nehrozí „hvězdné“ skandály a spory o podíly a práva, a zároveň se dají pevně navázat na značku tak, aby se s ní dalo obchodovat podobně jako s duševním vlastnictvím. V této logice se „bezpečný“ herec stává pro studio skoro stejně důležitý jako talent, protože veřejné postoje a kontroverze jsou pro velké projekty nákladné riziko. Autor přitom očekává, že lidské herectví nezmizí, spíš se rozdělí trh: autentické zážitky a menší tvorba zůstanou lidem, největší střet se odehraje u blockbusterů a u drahých značek.
 
Kritika: Text je zajímavý tím, že se dívá na motivace studií chladně a prakticky, ale místy směšuje právní rovinu ochrany osobnosti s ekonomickou úvahou o „výhodnosti“ a tím si některé sporné body příliš zjednodušuje. Tvrzení, že AI se učí „jako člověk“, je užitečná zkratka, jenže v právu i v etice rozhodují detaily, zejména rozsah, automatizace a obchodní účel, a ty zkratka snadno zakryje. A pokud se má rozhodovat hlavně podle toho, co je pro studia bezpečné a kontrolovatelné, hrozí ochuzení trhu o to, co dělalo starší tvorbu živou: nedokonalost, riziko a osobní odpovědnost konkrétních lidí.

 

 

---

NASA použila Claude k naplánování trasy pro svůj rover Perseverance na Marsu.



  NASA a tým z Jet Propulsion Laboratory vyzkoušeli generativní umělou inteligenci pro plánování jízdy roveru Perseverance na Marsu. Šlo o první jízdy na jiném světě, jejichž trasa byla naplánována umělou inteligencí, a proběhly 8. a 10. prosince 2025 v kráteru Jezero. Umělá inteligence vytvořila takzvané waypointy, tedy pevné body trasy, které jinak obvykle ručně připravují lidští plánovači.
 
Systém použil obrazová data a terénní modely, tedy stejné typy podkladů jako lidé, včetně snímků z orbitální kamery HiRISE a dat o sklonu terénu. Před odesláním příkazů byl plán ověřen v digitálním dvojčeti roveru, kde se kontrolovaly stovky tisíc telemetrických proměnných, aby bylo jisté, že je vše kompatibilní s letovým softwarem. Výsledek byl, že Perseverance ujel 8. prosince 210 metrů a o dva dny později 246 metrů s trasou připravenou tímto způsobem.
 
Kritika: Je to důležitý milník, ale zatím jde o opatrnou demonstraci v režimu, kde lidé pořád nastavují mantinely a finální rozhodnutí musí projít přísným ověřením.
Hlavní hodnota se ukáže teprve tehdy, až podobný přístup prokazatelně zrychlí a zlevní rutinní plánování a zároveň udrží bezpečnost i v horších podmínkách, než je krátká ukázková trasa.