03.8.2026, 17:16
@meda: No, já nevím. Jsem z toho tak trochu v rozpacích. Připadá mi, že se ženeme za pokrokem v domnění, že je to ta jediná správná cesta. Mně ale už teď začíná spíše připomínat onu pověstnou jízdu na tygru. Na tygru, na kterého jsme, opojení vlastními schopnostmi nebo spíše představami o nich, sami a dobrovolně nasedli. Ale známe, jak taková jízda může skončit. Buď sesedneme, a tygr náš sežere, nebo pojedeme dále, a pak je konec v nedohlednu a nejistý. Zatím. Až do doby, než zjistíme, že se na tom tygru už sami neudržíme, a skončí to vlastně úplně stejně.
Kde to skončí nikdo neví. A i když ví, tak mu samozřejmě dnes nikdo sluchu nedopřeje. Vždyť AI je tak lákavá. Dává nám možnosti pokroku, o jakém se nám nesnilo. A nebo spíše snilo, v podobě představ o ideálním budoucím světě. Otázkou ale je, jak si kdo ten ideální svět představuje. Někdo ho vidí ve šťastné společnosti se zaručeným příjmem, jiný v ideálním rozdělení na ty, co budou rozhodovat a užívat si výdobytků moderního světa a na ostatní.
Ona je ta vize budoucnosti celkem jednoduchá. Většinu práce převezmou roboti řízení AI, a lidé si už budou jen užívat. Ale půjde to vůbec? Dokáže si někdo představit co budou dělat ty masy lidí, když nebudou pracovat? Cestovat? Číst knihy? Poslouchat pocasty, audioknihy nebo hudbu? Chodit do kina? Na fotbal? Dívat se na televizi, do počítače, tabletu, mobilu... Ani jedno z toho nedokáže tu většinovou masu dlouhodobě uspokojit. Nehledě na to, že ani není jasné, kam by takové množství lidí mělo cestovat. O těch dalších aktivitách ani nemluvě.
Spíše tedy v budoucnosti čekejme zásadní sociální problémy. Tak zásadní, že mohou celou tu představu šťastné společnosti položit na lopatky. Svět zůstane dál rozdělený, rozdělení se bude promítat i do menších celků. Kontinentů, států, měst, obcí. A s ním budou přicházet restrikce, omezení, řízení, ... Svět s AI, který si dnes většina představuje jako svobodnější, bude stále více směřovat k omezování, dirigismu, restrikcím. Překročí-li vliv AI jistou mez, začne se společnost měnit tímto směrem. Bez toho to prostě nepůjde. Vliv AI na společnost musí být postavený na pravidlech. Pokud ne a vložíme do něj specifika lidského chování, což by se někomu mohlo zdát jako řešení, nebudeme se pak moci na ní spolehnout.
Ne náhodou dochází k největšímu rozmachu AI v USA a Číně. Zprvu se zdálo, že je vlastně úplně jedno, že je jedna země vzorem demokracie a svobody, zatímco druhá je nedemokratická a totalitní. Ale ukázalo se, že si jsou obě vlastně hodně podobné. Zatímco oběma z té druhé ještě před 50 lety něco scházelo, ukazuje se dnes, že už to dokázaly dohnat. A ano, Evropa, resp. EU, v tomhle zaostává. Jsme ale svědky obrovského paradoxu. Zatímco se najde hodně těch, kteří EU viní z totalitarismu, upozorňují na její fašizují tendence (sic), odmítají její zasahování do národních zájmů, brojí proti jejím ochranářským snahám, ty samé, ale výrazně skutečnější kroky v USA nebo Číně, s daleko explicitnější podstatou, minimálně přehlížejí, či snad se v nich vidí jako v cestě, kterou bychom se měli vydat také. Je to obrovský paradox, když domácí politici plivou na EU a zároveň se vzhlíží v současné verzi demokracie v USA nebo totality v Číně. Nemá to žádnou logiku a nelze v takových postojích najít žádnou konzistenci. Je to nonsenc, ale přitom je lidé stále volí. Volí, protože si tohle neuvědomují. Jak by také mohli, když jsou schopni jim tleskat i tehdy, když v jedné větě vysloví názor a současně ho hned i popřou. Někdo by v tom mohl vidět odraz kvantového světa a příkladu schrödingerovy kočky, ale on je to spíše odrazem cimrmanovského humoru.
Evropa svůj boj už prohrála a není cesta, jak to zvrátit. A není to vinou EU. Došlo k tomu bez jejího přičinění. Máme-li na někoho ukázat, tak to jsou velké kroporace, které ve snaze maximalizovat své zisky, dlouhá léta přesouvaly výrobu do Asie. Možná to můžeme chápat jako standardní rys průmyslové evoluce, a také jako důsledek umění chopit se příležitosti ve chvíli, kdy je to nejsnadnější. Ale Evropa má, zatím, jedno velké plus. Je jí historie, kultura a demokracie a nepřetržitý vývoj několika tisíc roků. Pravda, má i svá temná, temnější a nejtemnější období, ale dokázala se z nich, většinou, poučit. A proto taky vznikla EU. A to, že ji teď někteří Evropané sami haní, to je jen důsledek toho, tak je jednotná Evropa trnem v oku. Ani Čína a ostatně ani USA, nejsou z jednotné Evropy příliš nadšeni. O Rusku ani nemluvě. Zatímco u prvních dvou je to způsobenou tím, že proti velké Evropě mohou hůře uplatnit své ekonomické tlaky, u Ruska je to, bohužel, způsobeno jen frustrací z toho, že jednotné Evropě Rusko ekonomicky sahá tak maximálně po kolena, možná do pasu. A proto se tak zoufale snaží, často směšně, ale jindy zase velmi nebezpečně, onu evropskou jednotu rozbít.
Začal jsem o AI a tak o ní také skončím. Jsem poměrně velkým zástáncem umělé inteligence. Dává nám do ruky poměrně silné nástroje, ale podobně jako s tradičním rčení "dobrý sluha, ale zlý pán", se může stát i hrozbou. Přímo, i nepřímo. Proto více než kdy jindy bychom měli tuto oblast rozvoje aplikované moderní vědy a techniky opřít o stejně intenzivní rozvoj dalších věd, sociálních, kulturních, medicínských, enviromentálních a celé řady dalších, abychom dokázali správně vyhodnotit její celkový přínos, negatova, a také i hrozby.
Kde to skončí nikdo neví. A i když ví, tak mu samozřejmě dnes nikdo sluchu nedopřeje. Vždyť AI je tak lákavá. Dává nám možnosti pokroku, o jakém se nám nesnilo. A nebo spíše snilo, v podobě představ o ideálním budoucím světě. Otázkou ale je, jak si kdo ten ideální svět představuje. Někdo ho vidí ve šťastné společnosti se zaručeným příjmem, jiný v ideálním rozdělení na ty, co budou rozhodovat a užívat si výdobytků moderního světa a na ostatní.
Ona je ta vize budoucnosti celkem jednoduchá. Většinu práce převezmou roboti řízení AI, a lidé si už budou jen užívat. Ale půjde to vůbec? Dokáže si někdo představit co budou dělat ty masy lidí, když nebudou pracovat? Cestovat? Číst knihy? Poslouchat pocasty, audioknihy nebo hudbu? Chodit do kina? Na fotbal? Dívat se na televizi, do počítače, tabletu, mobilu... Ani jedno z toho nedokáže tu většinovou masu dlouhodobě uspokojit. Nehledě na to, že ani není jasné, kam by takové množství lidí mělo cestovat. O těch dalších aktivitách ani nemluvě.
Spíše tedy v budoucnosti čekejme zásadní sociální problémy. Tak zásadní, že mohou celou tu představu šťastné společnosti položit na lopatky. Svět zůstane dál rozdělený, rozdělení se bude promítat i do menších celků. Kontinentů, států, měst, obcí. A s ním budou přicházet restrikce, omezení, řízení, ... Svět s AI, který si dnes většina představuje jako svobodnější, bude stále více směřovat k omezování, dirigismu, restrikcím. Překročí-li vliv AI jistou mez, začne se společnost měnit tímto směrem. Bez toho to prostě nepůjde. Vliv AI na společnost musí být postavený na pravidlech. Pokud ne a vložíme do něj specifika lidského chování, což by se někomu mohlo zdát jako řešení, nebudeme se pak moci na ní spolehnout.
Ne náhodou dochází k největšímu rozmachu AI v USA a Číně. Zprvu se zdálo, že je vlastně úplně jedno, že je jedna země vzorem demokracie a svobody, zatímco druhá je nedemokratická a totalitní. Ale ukázalo se, že si jsou obě vlastně hodně podobné. Zatímco oběma z té druhé ještě před 50 lety něco scházelo, ukazuje se dnes, že už to dokázaly dohnat. A ano, Evropa, resp. EU, v tomhle zaostává. Jsme ale svědky obrovského paradoxu. Zatímco se najde hodně těch, kteří EU viní z totalitarismu, upozorňují na její fašizují tendence (sic), odmítají její zasahování do národních zájmů, brojí proti jejím ochranářským snahám, ty samé, ale výrazně skutečnější kroky v USA nebo Číně, s daleko explicitnější podstatou, minimálně přehlížejí, či snad se v nich vidí jako v cestě, kterou bychom se měli vydat také. Je to obrovský paradox, když domácí politici plivou na EU a zároveň se vzhlíží v současné verzi demokracie v USA nebo totality v Číně. Nemá to žádnou logiku a nelze v takových postojích najít žádnou konzistenci. Je to nonsenc, ale přitom je lidé stále volí. Volí, protože si tohle neuvědomují. Jak by také mohli, když jsou schopni jim tleskat i tehdy, když v jedné větě vysloví názor a současně ho hned i popřou. Někdo by v tom mohl vidět odraz kvantového světa a příkladu schrödingerovy kočky, ale on je to spíše odrazem cimrmanovského humoru.
Evropa svůj boj už prohrála a není cesta, jak to zvrátit. A není to vinou EU. Došlo k tomu bez jejího přičinění. Máme-li na někoho ukázat, tak to jsou velké kroporace, které ve snaze maximalizovat své zisky, dlouhá léta přesouvaly výrobu do Asie. Možná to můžeme chápat jako standardní rys průmyslové evoluce, a také jako důsledek umění chopit se příležitosti ve chvíli, kdy je to nejsnadnější. Ale Evropa má, zatím, jedno velké plus. Je jí historie, kultura a demokracie a nepřetržitý vývoj několika tisíc roků. Pravda, má i svá temná, temnější a nejtemnější období, ale dokázala se z nich, většinou, poučit. A proto taky vznikla EU. A to, že ji teď někteří Evropané sami haní, to je jen důsledek toho, tak je jednotná Evropa trnem v oku. Ani Čína a ostatně ani USA, nejsou z jednotné Evropy příliš nadšeni. O Rusku ani nemluvě. Zatímco u prvních dvou je to způsobenou tím, že proti velké Evropě mohou hůře uplatnit své ekonomické tlaky, u Ruska je to, bohužel, způsobeno jen frustrací z toho, že jednotné Evropě Rusko ekonomicky sahá tak maximálně po kolena, možná do pasu. A proto se tak zoufale snaží, často směšně, ale jindy zase velmi nebezpečně, onu evropskou jednotu rozbít.
Začal jsem o AI a tak o ní také skončím. Jsem poměrně velkým zástáncem umělé inteligence. Dává nám do ruky poměrně silné nástroje, ale podobně jako s tradičním rčení "dobrý sluha, ale zlý pán", se může stát i hrozbou. Přímo, i nepřímo. Proto více než kdy jindy bychom měli tuto oblast rozvoje aplikované moderní vědy a techniky opřít o stejně intenzivní rozvoj dalších věd, sociálních, kulturních, medicínských, enviromentálních a celé řady dalších, abychom dokázali správně vyhodnotit její celkový přínos, negatova, a také i hrozby.