13.10.2023, 14:02
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13.10.2023, 14:26 uživatelem JiRo.
Důvod úpravy: Doplnění informací
)
@Rossi D Tohle je na jednu stranu úžasné, zvláště, když je součástí toho procesu i popis řešení a zdůvodnění jendotlivých kroků. To kvituji. Na stranu druhou to všask otevírá poměrně rozsáhlou diskusi o tom, do jaké míry je třeba měnit základní paradigmata výuky, jak všeobecné, tak speciální, čí spíše specializované. Dílčím tématem takové diskuse pak třeba je, zda "osvobození" člověka od rutiních činností, zde tedy matematických výpočtů, nebude mít vliv na rozvíjení jeho kreativity. Zejména v oborech, kde je vazba mezi danou terorií, která se promítá i do praktických aplikací, velmi těsně propojena s výchozími poznatky o přírodě. Tím mám (pro příklad) na mysli například fyziku.
Celý život se pohybuji v oboru, kde je ta vazba velice těsná a pro jistou úroveň znalostí a schopnosti je dále rozvíjet, nezbytná. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud chybí příslušná teorie a znalosti a zkušenosti s jejím matematickým aparátem a jeho celkovou i dílčími strukturami, tak je pochopení nejen základních, ale i těch vyšších principů daného oboru velice obtížné. A tím obtížnější, čím více chcete v teroretickém a následně i praktickém rozvoji přícházet s něčím novým. A tím nemyslím jen základní výzkum, ale i ten aplikovaný, kdy oba reagují na měnící se podmínky současného světa, společnosti i jednotlivých lidí v nich. Z dlouholeté praxe vím, jak je důležité neznat jen suchou teorii, ale že je třeba vědět, jak jsme k ní došli. A protože se, co se týče oboru, pohybuji právě ve světě, ktrerý má velice blízko právě k fyzice, vím, jak důležité je osvojit si ty matematické postupy, protože ty mě více než cokoliv jiného dovedly k velmi dobré znalosti toho, co se pak v reálném světě dané technologie děje. Většinu toho, co pak v rámci dané technologie potřebuji řídit, vidím v těch konkrétních matematických postupech, dílčích operacích a metodách, které například používám k řešení diferenciálních rovnic (což je je jeden z příkladů). V každém dílčím kroku řešení tak například mohu vidět jednu nebo více funkcí systému, který pak může danou technologi monitorovat nebo řídit.
Co tím chci říci? Ano, existují názory, že když někdo něčemu nerozumí nebo se to, aby tomu rozuměl, nechce nebo nemůže naučit, stačí, když mu dáme k ruce nějaký nástroj. Intrernet, google, aplikaci, AI, ... A jsou to názory správné, ale měly by mít své meze. Pokud bychom to vzali absoultně, pak by se mohlo stát, že skončíme jen jako tupí vykonavatelé někoho nebo nečeho. Analogie se společností, jejíž přínos je v tom, že provozuje jen montovny, ve kterých sestavuje to, co někdo nekde vymyslel, je v tomto případě celkem příhodná.
Nebo jiný příklad. Specializované AI pro tvorbu obrázků, jak je známe i z Tvého publikování na tomto fóru, dokáží poměrně dokonale vytvářet neuvěřitelné kousky. A velmi často je na jejich produkci vidět, že je lidé úkolují stylem "nakresli to a to..., jako by to nakreslil ten a ten autor." Co budeme v takovém případě AI říkat za 100 let? Stále se budeme vztahovat k autorům tvořícím v historii, od počátku té zaznamennná, až do přelomu 20. a 21. století? Nebo můžeme počítat s tím, že i ve 22. století budou dál lidé tvořit a budou, z hlediska významu a postavení natolik významní a známí, že se k nim budeme dále vztahovat? Těžko říci.
A nebo úplně poslední příklad. Herci ve filmech. Tam už jsme asi přímými svědky takového vývoje. Filmoví avataři budou stále častěji součástí filmové tvorby. Zatím to jsou jen výjimky, používané ze specifických důvodů. Ale v okamžiku, až se technologie dostanou na takovou úroveň, že bude pro producenty levnější a jednodušší použít avatara nějakého známého herce, který přitáhne publikum, nepochybuji o tom, že po takové metodě sáhnou. A o těch menších rolích nebo dokonce o komparsu ani nemluvě (v komparsu se to už děje poměrně dlouho, i když tady o klasických avaterech mluvit nemůžeme). No dobře. Ale opět, co se stane za dalších 100 let? Jaké slavné herce si pro avatary vypůjcí, když už herecké povolání bude nezajímavé a lidští herci jako povolání nejspíše nebude existovat? To budou pořád recyklovat Brada Pitta, Robin Wright a další?
Sám se v tom neodkáží jasně a jednoznačně zorientovat. Jediné, co je mi jasné, že AI přináší jak značnou výhodu a příležitost k našemu růstu, tak s sebou přináší řadu nevýhod a rizik. Některé jsou explicitní a všeobecně známá, některé více či méně skrytá a o některých stále ještě ani nevíme, či dokonce ani netušíme. O riziku, že AI může, neuváženým používáním a využíváním, ovlivnit tvůrčí rozvoj člověka (tím myslím celého druhu), já tedy už přemýšlím teď.
Celý život se pohybuji v oboru, kde je ta vazba velice těsná a pro jistou úroveň znalostí a schopnosti je dále rozvíjet, nezbytná. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud chybí příslušná teorie a znalosti a zkušenosti s jejím matematickým aparátem a jeho celkovou i dílčími strukturami, tak je pochopení nejen základních, ale i těch vyšších principů daného oboru velice obtížné. A tím obtížnější, čím více chcete v teroretickém a následně i praktickém rozvoji přícházet s něčím novým. A tím nemyslím jen základní výzkum, ale i ten aplikovaný, kdy oba reagují na měnící se podmínky současného světa, společnosti i jednotlivých lidí v nich. Z dlouholeté praxe vím, jak je důležité neznat jen suchou teorii, ale že je třeba vědět, jak jsme k ní došli. A protože se, co se týče oboru, pohybuji právě ve světě, ktrerý má velice blízko právě k fyzice, vím, jak důležité je osvojit si ty matematické postupy, protože ty mě více než cokoliv jiného dovedly k velmi dobré znalosti toho, co se pak v reálném světě dané technologie děje. Většinu toho, co pak v rámci dané technologie potřebuji řídit, vidím v těch konkrétních matematických postupech, dílčích operacích a metodách, které například používám k řešení diferenciálních rovnic (což je je jeden z příkladů). V každém dílčím kroku řešení tak například mohu vidět jednu nebo více funkcí systému, který pak může danou technologi monitorovat nebo řídit.
Co tím chci říci? Ano, existují názory, že když někdo něčemu nerozumí nebo se to, aby tomu rozuměl, nechce nebo nemůže naučit, stačí, když mu dáme k ruce nějaký nástroj. Intrernet, google, aplikaci, AI, ... A jsou to názory správné, ale měly by mít své meze. Pokud bychom to vzali absoultně, pak by se mohlo stát, že skončíme jen jako tupí vykonavatelé někoho nebo nečeho. Analogie se společností, jejíž přínos je v tom, že provozuje jen montovny, ve kterých sestavuje to, co někdo nekde vymyslel, je v tomto případě celkem příhodná.
Nebo jiný příklad. Specializované AI pro tvorbu obrázků, jak je známe i z Tvého publikování na tomto fóru, dokáží poměrně dokonale vytvářet neuvěřitelné kousky. A velmi často je na jejich produkci vidět, že je lidé úkolují stylem "nakresli to a to..., jako by to nakreslil ten a ten autor." Co budeme v takovém případě AI říkat za 100 let? Stále se budeme vztahovat k autorům tvořícím v historii, od počátku té zaznamennná, až do přelomu 20. a 21. století? Nebo můžeme počítat s tím, že i ve 22. století budou dál lidé tvořit a budou, z hlediska významu a postavení natolik významní a známí, že se k nim budeme dále vztahovat? Těžko říci.
A nebo úplně poslední příklad. Herci ve filmech. Tam už jsme asi přímými svědky takového vývoje. Filmoví avataři budou stále častěji součástí filmové tvorby. Zatím to jsou jen výjimky, používané ze specifických důvodů. Ale v okamžiku, až se technologie dostanou na takovou úroveň, že bude pro producenty levnější a jednodušší použít avatara nějakého známého herce, který přitáhne publikum, nepochybuji o tom, že po takové metodě sáhnou. A o těch menších rolích nebo dokonce o komparsu ani nemluvě (v komparsu se to už děje poměrně dlouho, i když tady o klasických avaterech mluvit nemůžeme). No dobře. Ale opět, co se stane za dalších 100 let? Jaké slavné herce si pro avatary vypůjcí, když už herecké povolání bude nezajímavé a lidští herci jako povolání nejspíše nebude existovat? To budou pořád recyklovat Brada Pitta, Robin Wright a další?
Sám se v tom neodkáží jasně a jednoznačně zorientovat. Jediné, co je mi jasné, že AI přináší jak značnou výhodu a příležitost k našemu růstu, tak s sebou přináší řadu nevýhod a rizik. Některé jsou explicitní a všeobecně známá, některé více či méně skrytá a o některých stále ještě ani nevíme, či dokonce ani netušíme. O riziku, že AI může, neuváženým používáním a využíváním, ovlivnit tvůrčí rozvoj člověka (tím myslím celého druhu), já tedy už přemýšlím teď.